Investice – pilíře
Mezinárodní investiční politika EU je založena na třech klíčových pilířích
Usnadnění investic
Usnadnění investic je široký koncept, který se v posledních letech v investičních kruzích více uznává jako důležitý prostředek k přilákání investic.
Zjednodušující opatření se zaměřují na usnadnění zakládání, provozování a rozšiřování investic pro investory. Celkově se tato opatření zabývají zlepšením transparentnosti a předvídatelností investičního prostředí, zjednodušením a zefektivněním investičních a správních postupů/požadavků a stanovením postupů pro odvolání a přezkum.
Konkrétně tato opatření zahrnují různé požadavky na zveřejňování a informace týkající se vstupu a fungování investic, zřízení kontaktních míst a informačních míst, požadavky na dokumentaci a zpracování neúplných žádostí, mechanismy jediného kontaktního místa, které je třeba zmínit. Průzkumy mezi investory zdůraznily, že tyto oblasti jsou rozhodujícími faktory pro jejich rozhodnutí investovat.
Liberalizace investic
Liberalizace investic usiluje o vytvoření rovných podmínek pro zahraniční investory na trzích třetích zemí.
Liberalizace zahrnuje zásady (např. přístup na trh, národní zacházení a zacházení podle doložky nejvyšších výhod) a závazky, které umožňují otevření trhů třetích zemí investorům z EU. Cílem těchto pravidel je umožnit nebo usnadnit zakládání podniků (dceřiných společností, poboček, zastoupení) v oblasti služeb i jiných služeb (např. výroba, zemědělství, těžba, výroba energie).
Pravidla přístupu na trh mohou například zahrnovat odstranění omezení počtu operátorů nebo hodnoty transakcí (např. kvóty, monopoly a testy ekonomické potřebnosti), snížení nebo odstranění požadavků na zahraniční vlastnictví nebo požadavků na společné podniky.
Ochrana investic
Normy ochrany investic poskytují záruky investorům a jejich investicím, jakož i právo hostitelských vlád regulovat legitimní cíle veřejné politiky.
Závazky v dohodách o ochraně investic zahrnují zásady, jako je zákaz diskriminace, spravedlivé a rovné zacházení s investory nebo náhrada v případě vyvlastnění ve vztahu k aktivům investorů ve třetích zemích.
Dohody o ochraně investic mohou pomoci snížit vnímaná rizika investic v některých zemích. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost v roce 2009 má EU výlučnou pravomoc v oblasti ochrany investic přímých zahraničních investic. EU ve svých nejnovějších dohodách zavedla jasnější pravidla týkající se práva na regulaci cílů veřejné politiky a rovněž výrazně revidovala mechanismus řešení sporů (Systém soudů pro investice, Příručka pro systémsoudů pro investice).
Dohody o ochraně investic tradičně zahrnovaly mechanismy urovnávání sporů mezi investorem a státem (ISDS), které investorům poskytují přímý přístup k rozhodčímu řízení proti státům.