Investice – pilíře

Mezinárodní investiční politika EU je založena na třech klíčových pilířích

Usnadnění investic

Usnadnění investic je široce pojatá koncepce, která v minulých letech získala větší uznání v investičních kruzích jako důležitý prostředek pro přilákání investic.

Zjednodušující opatření se zaměřují na usnadnění zřizování, provozu a rozšiřování investic pro investory. Tato opatření se celkově zabývají zlepšením transparentnosti a předvídatelnosti investičního prostředí, zjednodušením a zjednodušením investic a administrativních postupů/požadavků a stanovením opravných prostředků a přezkumných řízení.

Tato opatření konkrétně zahrnují různé požadavky na zveřejňování a informování, pokud jde o vstup a provoz investic, zřízení kontaktních a kontaktních míst, požadavky týkající se dokumentace a zpracování neúplných žádostí, jednotné kontaktní místo pro uvedení několika málo. Průzkumy investorů poukázaly na tyto oblasti jako na rozhodující faktory v jejich rozhodnutí investovat.

Liberalizace investic

Liberalizace investic usiluje o rovné podmínky pro zahraniční investory na trzích třetích zemí.

Liberalizace zahrnuje zásady (např. přístup na trh, národní zacházení a doložka nejvyšších výhod) a závazky, které umožňují otevřít trhy třetích zemí investorům z EU. Cílem těchto pravidel je umožnit nebo usnadnit zakládání podniků (dceřiné společnosti, pobočky, zastoupení) ve službách a neslužbách (např. výroba, zemědělství, těžba, výroba energie).

Pravidla pro přístup na trh mohou například zahrnovat odstranění omezení počtu provozovatelů nebo hodnoty transakcí (např. kvóty, monopoly a testy ekonomické potřebnosti), snížení nebo zrušení požadavků na zahraniční vlastnictví nebo společné požadavky na podniky.

Ochrana investic

Normy na ochranu investic poskytují záruky investorům a jejich investicím, jakož i právo hostitelských vlád regulovat legitimní cíle veřejné politiky.

Závazky v dohodách o ochraně investic zahrnují zásady jako zákaz diskriminace, spravedlivé a rovné zacházení pro investory nebo odškodnění v případě vyvlastnění ve vztahu k aktivům investorů ve třetích zemích.

Dohody o ochraně investic mohou pomoci snížit vnímaná rizika investování v určitých zemích. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost v roce 2009 má EU výlučnou pravomoc v oblasti ochrany investic v oblasti přímých zahraničních investic. EU ve svých nejnovějších dohodách zavedla jasnější pravidla týkající se práva na regulaci cílů veřejné politiky a rovněž významně přepracovala mechanismus řešení sporů (systém soudů pro investice).

Dohody o ochraně investic tradičně zahrnují mechanismy urovnávání sporů mezi investorem a státem (ISDS), které investorům poskytují přímý přístup k rozhodčímu řízení proti státům.